Milej pane buržouste

MILEJ PANE BURŽOUSTE

Milej pane buržouste,
tak vám píšu psaní,
že mi stačí abych přežil
těch pár písní hrát.

Nos nahoru nenoste,
k čemu tohle lhaní?
Koukáte jak kdybych nebyl
na tom světě rád!

Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění.

Za svůj život platíme
stejně krutou daní.
K čemu vaše počítání
nálezů a ztrát?

Kam jdeme, nevíme,
plnej pytel zbraní.
A žádný slitování,
“nemůžeme stát.”

Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění.

Celej papír dopisní
čítá tohle psaní.
Že jsem tady navěky žil
tisíckrát a rád.

Já dělám do písní,
žádný veršobraní.
Suchej rým jsem do nich vložil
víc než mnohokrát.

Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění