Category: ROOT

NA ŽELIVCE Skály síly břehy něhy Lesní víly deštník sněhobílý Víly lesní v jeslích jíní Vlny běsní nesni chvíli Plny třešní planých pro jelce stlaných Krmelce v zákoutí u srdce zarmoutí půlprázdno Propast. Dno. Vůně vody vody vůně Hory tůně ódy luně Břízy tančí klopí noty Stopy kančí do němoty Bílý je sníh na nebi…

NA PERÓNĚ Dnes večer znovu seděl jsem na peróně slečna Noc sypala árie z trychtýře hvězd Chtěl jsem zabít to ticho které vězí v domě zvědavost nechala mne jak rytíře vézt Spatřiv dvě hanbaté kolejnice u cesty tvářily se jakoby už znaly co je věčnost Jenže já toužil podzimu a více jeho neřesti a tak…

MRAZEM JDEŠ A DÝMKA TĚ HŘEJE Jít anebo stát básnit nebo lhát cítit nebo krást milovat teplo, zanedbávat mráz? Tiše doutná uhlík žhavý dýmkou jak má naděje se taví Sladce pálí ledový sníh jak srdce stisk do dlaní Tvých Ty tvý smutky já moc dobře znám Však taky si nalejvám Lesknou se v záři obrysy…

MĚL JSEM BÍLÉ Na mé bleděmodré šachovnici měl jsem bílé a hrál nerozhodnou partii s časem jenž je prostý jako život Až najednou ke konci hry v patové situaci spadl mi praporek a já prohrál na čas

MEDOVÍNA Rve révy krev rve břehy v řevu rybím vře přeryv řeky vidin il veut tres vite tres… Had hlad má a vrhla tma se Má sestra samota trhá masem Eros stromu růstu úst slovo lámá Tvá máma smrt strmá jáma Tenata temnot ne ta jemná sonáta z not Rod utopických mravenců cumlá krutost lidství…

LESNÍ MOUDRO Stromy jsou zkušení mudrci, zjara se probudí a těší se na další čtyřnásobnou radost a na zkušenost kterou vyřknou svými větvemi, kmenem nebo listy ale pravda ta zůstává vždy v kořenech Stromy jsou výteční pozorovatelé, ti staří zjara doufají že snad již v tomhle čtyřdobí se lidé polepší ale v zimě sklesnou, opadají…

LÁSKA Chodil chlapec malý večer co večer lucerny se ptát Víru proč mu vzali a milujíc těch slečen z nich žádnou nemá rád Kráčel hošík mladý den co den mlčky ke hřbitovu Touže poznat vnady přenádherných žen vyhýbá se slovu Běžel vdovec starý noc co noc přeskočil hřbitovní zeď Sic tisíce žen znalý nešel pro…

KRÁSNĚ JSEM BLOUZNIL Je nádhernej den nechtěla mě Je nádhernej den nechala mě Je nádhernej den nedala mně Sněží Je nádhernej den nechtěla mě Je nádhernej den nechala mě Je nádhernej den nedala mně Běžím hledat marně Zase jedu teču zase jedu vleču zase jedu nečum Sněžím Na lampu ve hvězdárně

KDYSI DÁVNO RŮŽE Kdysi dávno růže dneska prdel jazyk se mění nikdo za nic nemůže a nezmůže nic Vytržen z oázy sladkých perel snění kyselý ozón leptá kůži plic Skutečnost vyběhla do ulic a přes kaluže skáče Nikdo se tě neptá co je víc každý něco mektá a u píva si pláče Mandelinka hltá zbytky…

JEŠTĚ Ještě zcela nezapadlo ještě ne tak dočista ještě přijde očista ještě srdce neuvadlo jak květina za továrnou ještě máme duši tvárnou ještě mladí stárnou před mlhavými zrcadly ještě staří nezmládli