Category: ROOT

POEZIE? A je to zase ta zpívající víla co mi drze šeptá verše do ucha Ona dáma která probudila mé ruce Ta divná předtucha pochybné pravdivosti psaní a všeúnavné snahy plout Ano ta víla! Ta lodní paní nechce nás obejmout Ani za svítání by nedopustila ta ropucha zakousnout a vyplivnout

POD JEŘABINAMI Nebe krev a zeleň jako kobylka mezi dvěma cvrčky v poli Tak slastně trpící těla šípků v aleji jeřabin Nebe je podzimní ze sazí do šeda Ten kdo nic nehledá, odchází do šeda ze sazí. Nachází, kdo hledá.

STÁLE NESLYŠÍM A NECÍTÍM osudem nastražené hlasy Ještě doufám ve víru a hledám smutek krásy Nechtěl brouka v revíru Ženám utek Hrál si a pudem vína naléval si Kleště z papíru Zoufám Růže asi vskutku Ještě ve víru doufám touže krásy smutku Pojď, půjdem spolu Někam do zármutku Z papírových dolů přineseš mi hrudku celou…

SVLÉKÁ SE NOC Svléká se noc hezká je moc když nezchází nám dětská víra Při deckách vína strach a špína a tma Nebeská vina ach ta je jiná ať má korále z křídel a z démantů háv a noc jako příděl půlnočních zpráv Svléká se noc hezká je moc když nezchází nám

TEN VEČER TO RÁNO Ten večer voní je slyšet smích po jabloních rozkvetlých A všechny ty kouzelné ideály rozplynuly se v marnivosti všedního dne Jenom hlavy, které bědovaly byly tím trnem co si v snění bodne do rukou už tak děravých To ráno zapáchalo alkoholovým oparem Mým dveřím za práh dalo stopy jež vedou ven…

TULÁKOVA PÍSEŇ Potulní muzikanti, pojďte hrát, já chtěl bych vám chutným vínem požehnat, že netřeba smutným splínem nože brát. Můj bože žádný bože, to jsem rád. Ó hudbo hudeb hudebních, budeš…všude budeš znít! Ať kytáry, mandoliny lehce zní, zestárly dávno stíny princezny -o té zas ať táhnou jiný prince sny. Poté zasaď. A vláhou činný,…

ÚNOR Mor únor. Odrazy! Obrazy odrazů. Zrcadlo!!! Obrazy. Odrazy obrazů.

VE ZVONICI Průhledné pruhy světla tiše a jemně bijí do zvonů: Nad Lipnicí ptáci Kol dokola jejich hvizd kol dokola hezkých míst kol dokola zpěvný sbor kol dokola celý chór Lipničko má toulavá Přec jsi doma přec bolavá Není zvoníka a není zvonů Kdo mi odcinká cestu domů? Na hradní zdi ptáci řvou hukot hnízd…

V LŮNO Procházel jsem dutou vlhkou místností a ač nebylo v ní oken, přece byla plná světla. Hřála tam lampa na dlouhé tyči. Chtěl jsem si to zapsat, ale vyteklo mi pero…

V PŘELOMU TISÍCILETÍ Ještě mi chvíli vyprávěj o přirozenosti Teď když povadlá křídla neonových ňader Zejí v zadostiučinění Řekni Kde jen jsou ti albatrosi, – vždyť horké tepny krve věčnosti nemají krev beze snů A koho jen prosíš o ta povidla něhy Nehybným pohledem, jak stromy ke hvězdám Komu jen žaluješ, když ostatní jsou sběhy…