Category: ROOT

MEDOVÍNA Rve révy krev rve břehy v řevu rybím vře přeryv řeky vidin il veut tres vite tres… Had hlad má a vrhla tma se Má sestra samota trhá masem Eros stromu růstu úst slovo lámá Tvá máma smrt strmá jáma Tenata temnot ne ta jemná sonáta z not Rod utopických mravenců cumlá krutost lidství…

SKEPTICI V DUCHOPRÁZDNU Na papír napsal jsem si pár slov, jak se mi zalíbilo. Pak přišel znalec, řekl to schov’, tohle už tady bylo. Triko měl žlutý – “Never I love” z něj na mě zasvítilo. A co vy, pánové, co vy vytvoříte? Z principu prostopášní exhibicionisté. Skeptici v duchoprázdnu maj studnu prázdnou a nikdo…

MARIE Zahraj mi, Marie, na tesknou nótu. Jak vymlácený schody vod kostela. Zahraj mi árie, vod plotu k plotu. Jak jsi to chtěla. Já jsem chtěl na Bretaň, ty zůstat v Bayonne. Peut-etre pas tout les temps, nous deux et ton crayon. Teď sedím v Dinanu a volám: “Kde jsi?” Odpověď dostanu: “Bon voayage, merci.”

Ó VILLONE! Ospalá je pláž. Nedělní slunce hřeje. Svých listů beznaděje se ptáš: Ó Villone, bratře! Kam jen ses mi poděl. Malíř múzu natřel a v igelit ji oděl Ó Villone, brachu! Tenata čpí hrůzou. V bleděmodrém nachu slzy nepomůžou Kolik tváří máš? Schovaných v tůňce, kde je zrcadlo, které kleje tu tvář. Ó Villone,…

HRAJ MI, HUDBO! Hraj mi hudbo, i dnes v noci. Pro mé oči zasněné. Hraj mi valčík, hraj mi pocit. nekončící básně mé. Hraj mi tenor, hraj mi soprán. Mnohohlasý alt i bas. V usmířenou vyjde z okna luna. A s ní ďábel čas. Hraj mi jemně, hraj mi dlouze. Operetu na spaní. O lucerně,…

SKEPTICI V DUCHOPRÁZDNU Na papír napsal jsem si pár slov, jak se mi zalíbilo. Pak přišel znalec, řekl to schov’, tohle už tady bylo. Triko měl žlutý – “Never I love” z něj na mě zasvítilo. A co vy, pánové, co vy vytvoříte? Z principu prostopášní exhibicionisté. Skeptici v duchoprázdnu maj studnu prázdnou a nikdo…

MARIE Zahraj mi, Marie, na tesknou nótu. Jak vymlácený schody vod kostela. Zahraj mi árie, vod plotu k plotu. Jak jsi to chtěla. Já jsem chtěl na Bretaň, ty zůstat v Bayonne. Peut-etre pas tout les temps, nous deux et ton crayon. Teď sedím v Dinanu a volám: “Kde jsi?” Odpověď dostanu: “Bon voayage, merci.”

Ó VILLONE! Ospalá je pláž. Nedělní slunce hřeje. Svých listů beznaděje se ptáš: Ó Villone, bratře! Kam jen ses mi poděl. Malíř múzu natřel a v igelit ji oděl Ó Villone, brachu! Tenata čpí hrůzou. V bleděmodrém nachu slzy nepomůžou Kolik tváří máš? Schovaných v tůňce, kde je zrcadlo, které kleje tu tvář. Ó Villone,…