Category: Poemas

POEZIE? A je to zase ta zpívající víla co mi drze šeptá verše do ucha Ona dáma která probudila mé ruce Ta divná předtucha pochybné pravdivosti psaní a všeúnavné snahy plout Ano ta víla! Ta lodní paní nechce nás obejmout Ani za svítání by nedopustila ta ropucha zakousnout a vyplivnout

LÁSKA Chodil chlapec malý večer co večer lucerny se ptát Víru proč mu vzali a milujíc těch slečen z nich žádnou nemá rád Kráčel hošík mladý den co den mlčky ke hřbitovu Touže poznat vnady přenádherných žen vyhýbá se slovu Běžel vdovec starý noc co noc přeskočil hřbitovní zeď Sic tisíce žen znalý nešel pro…

VE ZVONICI Průhledné pruhy světla tiše a jemně bijí do zvonů: Nad Lipnicí ptáci Kol dokola jejich hvizd kol dokola hezkých míst kol dokola zpěvný sbor kol dokola celý chór Lipničko má toulavá Přec jsi doma přec bolavá Není zvoníka a není zvonů Kdo mi odcinká cestu domů? Na hradní zdi ptáci řvou hukot hnízd…

NA ŽIDOVSKÉM HŘBITOVĚ Na stromech mech shody a neshody na schodech hřbitovních Je to pech ve mne, anebo je to v nich? Jednou budeš země čistá jako sníh Beze mne i bez Ní líbezné bezpráví hřbitovy bez trávy kde vítr ztich Břečťan objímá kámen, stromy i těla zemřelých Stromy však hubí jako domy, jak kupce…

KDYSI DÁVNO RŮŽE Kdysi dávno růže dneska prdel jazyk se mění nikdo za nic nemůže a nezmůže nic Vytržen z oázy sladkých perel snění kyselý ozón leptá kůži plic Skutečnost vyběhla do ulic a přes kaluže skáče Nikdo se tě neptá co je víc každý něco mektá a u píva si pláče Mandelinka hltá zbytky…

NA PERÓNĚ Dnes večer znovu seděl jsem na peróně slečna Noc sypala árie z trychtýře hvězd Chtěl jsem zabít to ticho které vězí v domě zvědavost nechala mne jak rytíře vézt Spatřiv dvě hanbaté kolejnice u cesty tvářily se jakoby už znaly co je věčnost Jenže já toužil podzimu a více jeho neřesti a tak…

MEDOVÍNA Rve révy krev rve břehy v řevu rybím vře přeryv řeky vidin il veut tres vite tres… Had hlad má a vrhla tma se Má sestra samota trhá masem Eros stromu růstu úst slovo lámá Tvá máma smrt strmá jáma Tenata temnot ne ta jemná sonáta z not Rod utopických mravenců cumlá krutost lidství…

Vane vlahý vítr. Vane sladkým ránem. Láska ta prý trvá. A je kapitánem. Vane vlahý vítr. Mlhou vlhkou tmou. Láska ta prý trvá. A je rukou tvou. Do oken vzlétá mlha ranní. Za ní pruhy světla v těsném závěsu. Orosený trávník v trávě suché od léta. Odlétají ptáci. Kymácí se polonahých olší těla. Láska se mi vrací. Touha…

A PODZIM VLÁDNE… Barvami hrají koruny stromů jablka zrají vracím se domů Domů? Domů se nevracím stromům v aleji se obracím Toulky podzimní krajinou a dívčí ruce a milování pod temnými křídly noci a důležitost každého dne pro vytoužený pocit tajemna Slzy pro marnivost pohlazení pro touhu euforického smutku Radost vesele poskakuje a škádlí pro…