Category: Creación

POEZIE? A je to zase ta zpívající víla co mi drze šeptá verše do ucha Ona dáma která probudila mé ruce Ta divná předtucha pochybné pravdivosti psaní a všeúnavné snahy plout Ano ta víla! Ta lodní paní nechce nás obejmout Ani za svítání by nedopustila ta ropucha zakousnout a vyplivnout

LÁSKA Chodil chlapec malý večer co večer lucerny se ptát Víru proč mu vzali a milujíc těch slečen z nich žádnou nemá rád Kráčel hošík mladý den co den mlčky ke hřbitovu Touže poznat vnady přenádherných žen vyhýbá se slovu Běžel vdovec starý noc co noc přeskočil hřbitovní zeď Sic tisíce žen znalý nešel pro…

VE ZVONICI Průhledné pruhy světla tiše a jemně bijí do zvonů: Nad Lipnicí ptáci Kol dokola jejich hvizd kol dokola hezkých míst kol dokola zpěvný sbor kol dokola celý chór Lipničko má toulavá Přec jsi doma přec bolavá Není zvoníka a není zvonů Kdo mi odcinká cestu domů? Na hradní zdi ptáci řvou hukot hnízd…

NA ŽIDOVSKÉM HŘBITOVĚ Na stromech mech shody a neshody na schodech hřbitovních Je to pech ve mne, anebo je to v nich? Jednou budeš země čistá jako sníh Beze mne i bez Ní líbezné bezpráví hřbitovy bez trávy kde vítr ztich Břečťan objímá kámen, stromy i těla zemřelých Stromy však hubí jako domy, jak kupce…

KDYSI DÁVNO RŮŽE Kdysi dávno růže dneska prdel jazyk se mění nikdo za nic nemůže a nezmůže nic Vytržen z oázy sladkých perel snění kyselý ozón leptá kůži plic Skutečnost vyběhla do ulic a přes kaluže skáče Nikdo se tě neptá co je víc každý něco mektá a u píva si pláče Mandelinka hltá zbytky…

NA PERÓNĚ Dnes večer znovu seděl jsem na peróně slečna Noc sypala árie z trychtýře hvězd Chtěl jsem zabít to ticho které vězí v domě zvědavost nechala mne jak rytíře vézt Spatřiv dvě hanbaté kolejnice u cesty tvářily se jakoby už znaly co je věčnost Jenže já toužil podzimu a více jeho neřesti a tak…

*** Chví se luna, sametová zahlazuje chiméry Na chvíli jsem zamet´slova ovanutá večery Chví se tiše, tiše chví se vyšeptává notýsek Motýl vstává v šeru vísek kdo nespává, dozví se…

SVLÉKÁ SE NOC Svléká se noc hezká je moc když nezchází nám dětská víra Při deckách vína strach a špína a tma Nebeská vina ach ta je jiná ať má korále z křídel a z démantů háv a noc jako příděl půlnočních zpráv Svléká se noc hezká je moc když nezchází nám

HOUPAVÁ POHÁDKA V tónech jarních bdělých vod lidská srdce nacházejí onen slastný němý doprovod fanfár, jež ti hrejí Když léto vychladne s poslední tůňkou na řece trpká duše nevnímá a tělu chce se spát, byl bych věru rád, ale přesto přece cítím nesplněnou touhu milovat Otevírajíce sladké brány snění truchlíce sebou v sobě sami uvěznění…