Category: Creación

Z ČERNOSVĚTU SLZY KRÁS Zas jen ticho je tu ba i hroby už tu byly Další cudnou větu básníci utopili Jdi se zřeknout pro hřích k světu mlčel-li o něm někdy jeden z nás Zda jsme pod lavinou vonných květů nechali volně plynout všechen čas Život je krásný smuten sám tak jak tvé střípky na…

POD JEŘABINAMI Nebe krev a zeleň jako kobylka mezi dvěma cvrčky v poli Tak slastně trpící těla šípků v aleji jeřabin Nebe je podzimní ze sazí do šeda Ten kdo nic nehledá, odchází do šeda ze sazí. Nachází, kdo hledá.

LESNÍ MOUDRO Stromy jsou zkušení mudrci, zjara se probudí a těší se na další čtyřnásobnou radost a na zkušenost kterou vyřknou svými větvemi, kmenem nebo listy ale pravda ta zůstává vždy v kořenech Stromy jsou výteční pozorovatelé, ti staří zjara doufají že snad již v tomhle čtyřdobí se lidé polepší ale v zimě sklesnou, opadají…

V LŮNO Procházel jsem dutou vlhkou místností a ač nebylo v ní oken, přece byla plná světla. Hřála tam lampa na dlouhé tyči. Chtěl jsem si to zapsat, ale vyteklo mi pero…

A PODZIM VLÁDNE… Barvami hrají koruny stromů jablka zrají vracím se domů Domů? Domů se nevracím stromům v aleji se obracím Toulky podzimní krajinou a dívčí ruce a milování pod temnými křídly noci a důležitost každého dne pro vytoužený pocit tajemna Slzy pro marnivost pohlazení pro touhu euforického smutku Radost vesele poskakuje a škádlí pro…

NÁVRATY Kafe startky kostel klášter holubi nebo hrdličky to je jedno kocovina Kuřák hledá oheň básník leda tak do muzea vytržen z krajiny dětství vrací se a pláče na schodech kde už jen ti holubi ho slyší ale vystydlo mu kafe a tak hledá oheň aby si vykouřil svý ráno kdy samota je to jediné…

KRÁSNĚ JSEM BLOUZNIL Je nádhernej den nechtěla mě Je nádhernej den nechala mě Je nádhernej den nedala mně Sněží Je nádhernej den nechtěla mě Je nádhernej den nechala mě Je nádhernej den nedala mně Běžím hledat marně Zase jedu teču zase jedu vleču zase jedu nečum Sněžím Na lampu ve hvězdárně

ÚNOR Mor únor. Odrazy! Obrazy odrazů. Zrcadlo!!! Obrazy. Odrazy obrazů.

V PŘELOMU TISÍCILETÍ Ještě mi chvíli vyprávěj o přirozenosti Teď když povadlá křídla neonových ňader Zejí v zadostiučinění Řekni Kde jen jsou ti albatrosi, – vždyť horké tepny krve věčnosti nemají krev beze snů A koho jen prosíš o ta povidla něhy Nehybným pohledem, jak stromy ke hvězdám Komu jen žaluješ, když ostatní jsou sběhy…

BÍLÁ PANÍ Všechno se ztrácí v bílu. Nemáš práci nemáš sílu. Vše jen v bílu se ztrácí ve sněhu. Už odlétli i ptáci pro něhu. Chlupaté větve bříz jak ocásky kočičí. Co nevidět se ponoříš do lásky. Totiž, čí? Líbezný blázen malíř maluje mráz. Odlesk skla a talíř je prázdný. Jen hebká a ledová nicotná…