Category: Poems

V PŘELOMU TISÍCILETÍ Ještě mi chvíli vyprávěj o přirozenosti Teď když povadlá křídla neonových ňader Zejí v zadostiučinění Řekni Kde jen jsou ti albatrosi, – vždyť horké tepny krve věčnosti nemají krev beze snů A koho jen prosíš o ta povidla něhy Nehybným pohledem, jak stromy ke hvězdám Komu jen žaluješ, když ostatní jsou sběhy…

MEDOVÍNA Rve révy krev rve břehy v řevu rybím vře přeryv řeky vidin il veut tres vite tres… Had hlad má a vrhla tma se Má sestra samota trhá masem Eros stromu růstu úst slovo lámá Tvá máma smrt strmá jáma Tenata temnot ne ta jemná sonáta z not Rod utopických mravenců cumlá krutost lidství…

BÍLÁ PANÍ Všechno se ztrácí v bílu. Nemáš práci nemáš sílu. Vše jen v bílu se ztrácí ve sněhu. Už odlétli i ptáci pro něhu. Chlupaté větve bříz jak ocásky kočičí. Co nevidět se ponoříš do lásky. Totiž, čí? Líbezný blázen malíř maluje mráz. Odlesk skla a talíř je prázdný. Jen hebká a ledová nicotná…

POEZIE? A je to zase ta zpívající víla co mi drze šeptá verše do ucha Ona dáma která probudila mé ruce Ta divná předtucha pochybné pravdivosti psaní a všeúnavné snahy plout Ano ta víla! Ta lodní paní nechce nás obejmout Ani za svítání by nedopustila ta ropucha zakousnout a vyplivnout

LÁSKA Chodil chlapec malý večer co večer lucerny se ptát Víru proč mu vzali a milujíc těch slečen z nich žádnou nemá rád Kráčel hošík mladý den co den mlčky ke hřbitovu Touže poznat vnady přenádherných žen vyhýbá se slovu Běžel vdovec starý noc co noc přeskočil hřbitovní zeď Sic tisíce žen znalý nešel pro…

VE ZVONICI Průhledné pruhy světla tiše a jemně bijí do zvonů: Nad Lipnicí ptáci Kol dokola jejich hvizd kol dokola hezkých míst kol dokola zpěvný sbor kol dokola celý chór Lipničko má toulavá Přec jsi doma přec bolavá Není zvoníka a není zvonů Kdo mi odcinká cestu domů? Na hradní zdi ptáci řvou hukot hnízd…

NA ŽIDOVSKÉM HŘBITOVĚ Na stromech mech shody a neshody na schodech hřbitovních Je to pech ve mne, anebo je to v nich? Jednou budeš země čistá jako sníh Beze mne i bez Ní líbezné bezpráví hřbitovy bez trávy kde vítr ztich Břečťan objímá kámen, stromy i těla zemřelých Stromy však hubí jako domy, jak kupce…

KDYSI DÁVNO RŮŽE Kdysi dávno růže dneska prdel jazyk se mění nikdo za nic nemůže a nezmůže nic Vytržen z oázy sladkých perel snění kyselý ozón leptá kůži plic Skutečnost vyběhla do ulic a přes kaluže skáče Nikdo se tě neptá co je víc každý něco mektá a u píva si pláče Mandelinka hltá zbytky…

TULÁKOVA PÍSEŇ Potulní muzikanti, pojďte hrát, já chtěl bych vám chutným vínem požehnat, že netřeba smutným splínem nože brát. Můj bože žádný bože, to jsem rád. Ó hudbo hudeb hudebních, budeš…všude budeš znít! Ať kytáry, mandoliny lehce zní, zestárly dávno stíny princezny -o té zas ať táhnou jiný prince sny. Poté zasaď. A vláhou činný,…

NA PERÓNĚ Dnes večer znovu seděl jsem na peróně slečna Noc sypala árie z trychtýře hvězd Chtěl jsem zabít to ticho které vězí v domě zvědavost nechala mne jak rytíře vézt Spatřiv dvě hanbaté kolejnice u cesty tvářily se jakoby už znaly co je věčnost Jenže já toužil podzimu a více jeho neřesti a tak…