Category: Schaffen

MRAZEM JDEŠ A DÝMKA TĚ HŘEJE Jít anebo stát básnit nebo lhát cítit nebo krást milovat teplo, zanedbávat mráz? Tiše doutná uhlík žhavý dýmkou jak má naděje se taví Sladce pálí ledový sníh jak srdce stisk do dlaní Tvých Ty tvý smutky já moc dobře znám Však taky si nalejvám Lesknou se v záři obrysy…

JEŠTĚ Ještě zcela nezapadlo ještě ne tak dočista ještě přijde očista ještě srdce neuvadlo jak květina za továrnou ještě máme duši tvárnou ještě mladí stárnou před mlhavými zrcadly ještě staří nezmládli

NÁVRATY Kafe startky kostel klášter holubi nebo hrdličky to je jedno kocovina Kuřák hledá oheň básník leda tak do muzea vytržen z krajiny dětství vrací se a pláče na schodech kde už jen ti holubi ho slyší ale vystydlo mu kafe a tak hledá oheň aby si vykouřil svý ráno kdy samota je to jediné…

A PODZIM VLÁDNE… Barvami hrají koruny stromů jablka zrají vracím se domů Domů? Domů se nevracím stromům v aleji se obracím Toulky podzimní krajinou a dívčí ruce a milování pod temnými křídly noci a důležitost každého dne pro vytoužený pocit tajemna Slzy pro marnivost pohlazení pro touhu euforického smutku Radost vesele poskakuje a škádlí pro…

TEN VEČER TO RÁNO Ten večer voní je slyšet smích po jabloních rozkvetlých A všechny ty kouzelné ideály rozplynuly se v marnivosti všedního dne Jenom hlavy, které bědovaly byly tím trnem co si v snění bodne do rukou už tak děravých To ráno zapáchalo alkoholovým oparem Mým dveřím za práh dalo stopy jež vedou ven…

V LŮNO Procházel jsem dutou vlhkou místností a ač nebylo v ní oken, přece byla plná světla. Hřála tam lampa na dlouhé tyči. Chtěl jsem si to zapsat, ale vyteklo mi pero…

LESNÍ MOUDRO Stromy jsou zkušení mudrci, zjara se probudí a těší se na další čtyřnásobnou radost a na zkušenost kterou vyřknou svými větvemi, kmenem nebo listy ale pravda ta zůstává vždy v kořenech Stromy jsou výteční pozorovatelé, ti staří zjara doufají že snad již v tomhle čtyřdobí se lidé polepší ale v zimě sklesnou, opadají…

POD JEŘABINAMI Nebe krev a zeleň jako kobylka mezi dvěma cvrčky v poli Tak slastně trpící těla šípků v aleji jeřabin Nebe je podzimní ze sazí do šeda Ten kdo nic nehledá, odchází do šeda ze sazí. Nachází, kdo hledá.

CESTA KOLEM SVĚTA ZA JEDNO RÁNO Už coby dítko malé mírně i okázale cítko toužil jsem po dálkách doposud ale nebylo mi přáno Však za nejedno osudné ráno (to už mi jazyk šlapal na paty) já prošel Bílé Karpaty (a jen zřídkakdy se chlubím) zřel kaskády atlantických hlubin čekal jsem jen kam mne touha zanese…

Z ČERNOSVĚTU SLZY KRÁS Zas jen ticho je tu ba i hroby už tu byly Další cudnou větu básníci utopili Jdi se zřeknout pro hřích k světu mlčel-li o něm někdy jeden z nás Zda jsme pod lavinou vonných květů nechali volně plynout všechen čas Život je krásný smuten sám tak jak tvé střípky na…