Author: cccomp

NA ŽELIVCE Skály síly břehy něhy Lesní víly deštník sněhobílý Víly lesní v jeslích jíní Vlny běsní nesni chvíli Plny třešní planých pro jelce stlaných Krmelce v zákoutí u srdce zarmoutí půlprázdno Propast. Dno. Vůně vody vody vůně Hory tůně ódy luně Břízy tančí klopí noty Stopy kančí do němoty Bílý je sníh na nebi…

ÚNOR Mor únor. Odrazy! Obrazy odrazů. Zrcadlo!!! Obrazy. Odrazy obrazů.

KRÁSNĚ JSEM BLOUZNIL Je nádhernej den nechtěla mě Je nádhernej den nechala mě Je nádhernej den nedala mně Sněží Je nádhernej den nechtěla mě Je nádhernej den nechala mě Je nádhernej den nedala mně Běžím hledat marně Zase jedu teču zase jedu vleču zase jedu nečum Sněžím Na lampu ve hvězdárně

NÁVRATY Kafe startky kostel klášter holubi nebo hrdličky to je jedno kocovina Kuřák hledá oheň básník leda tak do muzea vytržen z krajiny dětství vrací se a pláče na schodech kde už jen ti holubi ho slyší ale vystydlo mu kafe a tak hledá oheň aby si vykouřil svý ráno kdy samota je to jediné…

A PODZIM VLÁDNE… Barvami hrají koruny stromů jablka zrají vracím se domů Domů? Domů se nevracím stromům v aleji se obracím Toulky podzimní krajinou a dívčí ruce a milování pod temnými křídly noci a důležitost každého dne pro vytoužený pocit tajemna Slzy pro marnivost pohlazení pro touhu euforického smutku Radost vesele poskakuje a škádlí pro…

V LŮNO Procházel jsem dutou vlhkou místností a ač nebylo v ní oken, přece byla plná světla. Hřála tam lampa na dlouhé tyči. Chtěl jsem si to zapsat, ale vyteklo mi pero…

LESNÍ MOUDRO Stromy jsou zkušení mudrci, zjara se probudí a těší se na další čtyřnásobnou radost a na zkušenost kterou vyřknou svými větvemi, kmenem nebo listy ale pravda ta zůstává vždy v kořenech Stromy jsou výteční pozorovatelé, ti staří zjara doufají že snad již v tomhle čtyřdobí se lidé polepší ale v zimě sklesnou, opadají…

POD JEŘABINAMI Nebe krev a zeleň jako kobylka mezi dvěma cvrčky v poli Tak slastně trpící těla šípků v aleji jeřabin Nebe je podzimní ze sazí do šeda Ten kdo nic nehledá, odchází do šeda ze sazí. Nachází, kdo hledá.

CESTA KOLEM SVĚTA ZA JEDNO RÁNO Už coby dítko malé mírně i okázale cítko toužil jsem po dálkách doposud ale nebylo mi přáno Však za nejedno osudné ráno (to už mi jazyk šlapal na paty) já prošel Bílé Karpaty (a jen zřídkakdy se chlubím) zřel kaskády atlantických hlubin čekal jsem jen kam mne touha zanese…

MĚL JSEM BÍLÉ Na mé bleděmodré šachovnici měl jsem bílé a hrál nerozhodnou partii s časem jenž je prostý jako život Až najednou ke konci hry v patové situaci spadl mi praporek a já prohrál na čas