Author: cccomp

LÁSKA Chodil chlapec malý večer co večer lucerny se ptát Víru proč mu vzali a milujíc těch slečen z nich žádnou nemá rád Kráčel hošík mladý den co den mlčky ke hřbitovu Touže poznat vnady přenádherných žen vyhýbá se slovu Běžel vdovec starý noc co noc přeskočil hřbitovní zeď Sic tisíce žen znalý nešel pro…

LESNÍ MOUDRO Stromy jsou zkušení mudrci, zjara se probudí a těší se na další čtyřnásobnou radost a na zkušenost kterou vyřknou svými větvemi, kmenem nebo listy ale pravda ta zůstává vždy v kořenech Stromy jsou výteční pozorovatelé, ti staří zjara doufají že snad již v tomhle čtyřdobí se lidé polepší ale v zimě sklesnou, opadají…

MEDOVÍNA Rve révy krev rve břehy v řevu rybím vře přeryv řeky vidin il veut tres vite tres… Had hlad má a vrhla tma se Má sestra samota trhá masem Eros stromu růstu úst slovo lámá Tvá máma smrt strmá jáma Tenata temnot ne ta jemná sonáta z not Rod utopických mravenců cumlá krutost lidství…

MĚL JSEM BÍLÉ Na mé bleděmodré šachovnici měl jsem bílé a hrál nerozhodnou partii s časem jenž je prostý jako život Až najednou ke konci hry v patové situaci spadl mi praporek a já prohrál na čas

MRAZEM JDEŠ A DÝMKA TĚ HŘEJE Jít anebo stát básnit nebo lhát cítit nebo krást milovat teplo, zanedbávat mráz? Tiše doutná uhlík žhavý dýmkou jak má naděje se taví Sladce pálí ledový sníh jak srdce stisk do dlaní Tvých Ty tvý smutky já moc dobře znám Však taky si nalejvám Lesknou se v záři obrysy…

NA PERÓNĚ Dnes večer znovu seděl jsem na peróně slečna Noc sypala árie z trychtýře hvězd Chtěl jsem zabít to ticho které vězí v domě zvědavost nechala mne jak rytíře vézt Spatřiv dvě hanbaté kolejnice u cesty tvářily se jakoby už znaly co je věčnost Jenže já toužil podzimu a více jeho neřesti a tak…

NA ŽELIVCE Skály síly břehy něhy Lesní víly deštník sněhobílý Víly lesní v jeslích jíní Vlny běsní nesni chvíli Plny třešní planých pro jelce stlaných Krmelce v zákoutí u srdce zarmoutí půlprázdno Propast. Dno. Vůně vody vody vůně Hory tůně ódy luně Břízy tančí klopí noty Stopy kančí do němoty Bílý je sníh na nebi…

NA ŽIDOVSKÉM HŘBITOVĚ Na stromech mech shody a neshody na schodech hřbitovních Je to pech ve mne, anebo je to v nich? Jednou budeš země čistá jako sníh Beze mne i bez Ní líbezné bezpráví hřbitovy bez trávy kde vítr ztich Břečťan objímá kámen, stromy i těla zemřelých Stromy však hubí jako domy, jak kupce…

NÁVRATY Kafe startky kostel klášter holubi nebo hrdličky to je jedno kocovina Kuřák hledá oheň básník leda tak do muzea vytržen z krajiny dětství vrací se a pláče na schodech kde už jen ti holubi ho slyší ale vystydlo mu kafe a tak hledá oheň aby si vykouřil svý ráno kdy samota je to jediné…

POEZIE? A je to zase ta zpívající víla co mi drze šeptá verše do ucha Ona dáma která probudila mé ruce Ta divná předtucha pochybné pravdivosti psaní a všeúnavné snahy plout Ano ta víla! Ta lodní paní nechce nás obejmout Ani za svítání by nedopustila ta ropucha zakousnout a vyplivnout